Stavba Titaniku Olympic Titanic Gigantic
INTRO Nápad postavit Titanic vzešel z neformálního setkání Bruce Ismaye a lorda Pirrieho. Byl to VLASTNÍCI Pirrie, kdo "nad šálkem kávy" navrhl jako reakci na nové lodi konkurenční společnosti Cu- nard stavbu tria luxusních parníku Olympiku, Titaniku a Gigantiku. Jeho nápad byl rovnež POSÁDKA postavit nejdříve takřka souběžně Olympic a Titanic, a zhruba o rok až dva později Gigan- tic, který by byl vrcholem trojlístku. Ismay s tímto návrhem bez výhrad souhlasil. Oba CESTUJÍCÍ muži potom ješte dlouho ladili podrobnosti. Celý projekt sice ješte musel schválit Morgan, ale to byla vpodstatě jen formalita. Ismay i Pirrie se dohodli na jednoznačné strategii. Obě PLAVBA lodě Cunard, Lusitania i Mauretania, jsou natolik rychlé, že by bylo nerozumné s nimi zá- vodit. Rychlost totiž začínala být velmi drahá. Vedla ke zeštíhlování lodního trupu, čímž LEDOVEC se zmenšoval prostor využitelný pro náklad a cestující. Ismay s Pirriem se proto rozhodli pro variantu velikých a luxusních lodí. Trio "Olympiků" mělo ohromit obě strany Atlantiku KATASTROFA zejména svoji pompézností. SPASITEL Když této myšlence podle očekávání požehnal i J.P.Morgan, nebránilo nic tomu, aby se v loděnicích Harlad and Wolf začalo s přípravami na stavbu. Bylo rozhodnuto, že Olympic VYŠETŘOVÁNÍ a Titanic budou v obrovském suchém doku stavěny bok po boku. Vypracováním projektů a konstrukcí nových lodí byl pověřen tým pod vedením vrchního konstruktéra Carlisle. Ješ- HRDINOVÉ A PADOUŠI tě v počátečních fázích stavby ho však vystřídal inženýr Thomas Andrews. Pod jeho vele- byl 31.března 1909 položen v loděnicích kýl číslo 401 určený pro Titanic.Přestože měl být MÝTY A LEGENDY Titanic stavěn s Olympikem současně, ve skutečnosti byla jeho stavba oproti Olympiku o něco zpožděna. Přesto vedle sebe vyrůstaly dvě lodě, které byly pro laika takřka neroze- FILMY A LITERATURA znatelné, až do 20.října 1910, kdy byl Olympic slavnostně spuštěn na vodu a Titanic v su- suchém doku osaměl. GALERIE Nepředstavitelně kolosální rozměry obou lodí nejlépe charakterizují všeobecné údaje a sta- ODKAZY tistiky. Olympic bez zátěže vážil 52 000 tun, Titanic, jeho sesterská loď, ještě o 250 tun více. Obě lodě měly celkem osm palub plus dvojité dno. Horní člunová paluba byla ve výš- MAILTO ce téměř 23 metrů nad hladinou. Až do výše dalších dvaceti metrů se nad ní tyčily čtyři gi- gantické komíny (z nichž jeden sloužil jako ventilátor), jejichž šírším průměrem by projely vedle sebe dva vlaky. Ještě výš než komíny, čněly přední a zadní stožár, mez kterými byly ve výšce neuvěřitelných 58 metrů nad hladinou nataženy antény lodní vysílačky. Trup obou obou lodí byl dlouhý něco přes 259 metrů (Titanic asi o osm centimetrů delší) a 28 metrů široký. Na elektrickou síť každé lodi bylo napojeno 10 000 žárovek. Výkony parních strojů a turbíny přesahovaly 50 000 koní. Obě lodi byly prvními na světě s bazénem na palubě.Ale největším bonusem "Olympiků" bylo patnáct vodotěsných přepážek dosahující ode dna lodi až po palubu E, tj. třetí palubu nad čarou ponoru, které rozdělovaly podpalubí lodí na 16 vodotěsných oddělení. Tyto měly zaručit naprostou bezpečnost "Olympiků". Systém byl rozpočítán tak, že se obě lodě mohly udržet na hladině při zaplavení kterýchkoli dvou ko- mor, dále pak při zaplavení čtyř předních nebo zadních. Větší rozsah poškození trupu byl nepředstavitelný, že ho konstrukéři považovali za nemožný. Pro lodě "třídy Olympic" se tak zejména mezi laickou veřejností ujal poněkud odvážný termín NEPOTOPITELNÝ. Možná i proto zamítli vlastníci návrh konstruktérů na počet záchranných člunů odpovídající kapacitě lodí a umístili na obě superlodi jen o něco málo víc člunů, než to nařizoval předpis obchodního zákona. Titanic a Olympic měly v záchranných člunech místo jen pro jednu tře- třetinu pasažérů, které mohly vézt.
Kýl Olympiku, první z tria velkolodí White Star Line, bylo položen 16.prosince 1908. Od té chvíle pracovaly tísíce dělníků na hrubě stavbě parníku v suchém doku až do 20.října 1910, kdy byl Olympic spuštěn na hladinu řeky Lagan. Všechny další práce pokračovaly již na vo- dě, a to až do května 1911. 29.května 1911 vyplul Olympic prvně z přístavu, čekala ho dvou- denní zkušební plavba. V náročných testech prospěl na výtečnou, inspektor Francis Carru- thers vydal osvědčení o způsobilosti k plavbě bez sebemenších výhrad. Po té byl Olympic slavnostně předán majitelům a 14.června se vydal na svoji první cestu přes oceán. Při páté plavbě do New Yorku se však ani tato loď nevyhnula střetu. 22.září při vyplutí ze Southamptonu došlo ke srážce s křižníkem Hawke,jež se vracel z pravidelné testovací plav- by. V okamžiku, kdy se obě lodě míjely v průlivu ve výjezdu z přístavu, byl Hawke přitažen
obrovskou sací silou mohutné lodi a zdemoloval Olympiku část zádě. Čtrnácté a patnácté vodotěsné oddělení Olympiku bylo zaplavené, příď křižníku byla zcela rozdrcena. Nevzniklo sice nebezpečí, že by se Olympic potopil, nicméně loď byla velmi vážně poškozena a její oprava si vyžádala dva měsíce. Navíc se o tenoto čas pozdržela i dostavba Titaniku, který musel uvolnit místo v suchém doku, ve kterém byl právě dokončován, své starší sestře. Aby toho nebylo pro White Star Line málo, Olympic byl soudem uznán jako viník celé srážky a jeho majitelé něměli nárok na úhradu škody vzniklé samotným poškozením i ušlými zisky. Olympic se vůbec svým majitelům řádně prodražil. Krátce potom, co opraven znovu vyplul znovu na moře, přišel pro změnu o list lodní vrtule. To sice byla v porovnání se srážkou s Hawkem prkotina, nicméně vyžádala si další opravu. Krátce po tragédii Titaniku byl potom Olympic znovu umístěn do suchého doku,kde prodělal rozsáhlou rekonstrukci dvojitého dna zvýšení vodotěsných přepážek. Tyto úpravy měly zaručit, aby se loď udržela na hladině při stejném poškození, jaké utrpěl Titanic. Když se už zdálo, že má Olympic nejhorší za se- bou a začne konečně vydělávat, přišla 1.světová válka a Olympic místo platících cestujících vozil na bojiště západní fronty britské vojáky. V květnu 1918 si připsal nečekaný válečný ús- pěch, když potopil německou ponorku. Roku 1919, potom prodělal další přestavbu, mohut- né parní stroje v jeho podpalubí nahradily dieslové motory a Olympic jako první velký osobní parník přeplul oceán na naftu. Sloužil až do roku 1935, podepsala se na něm však krize ná- mořní dopravy a společnosti vůbec.
Přes všechny svízele, které tuto loď postihly, je třeba ji však považovat za úspěšnou, určitě úspěšnější než její dvě sestry. Olympic přeplul pětstetkrát Atlantik a najel více jak milion a půl mil. V září 1935 byl, po téměř dvaceti pěti letech služby, prodán do šrotu na zlom. Čás- ti jeho nádherného a přepychového interiéru je však dodnes možné najít v některých luxus- ních restaracích a hotelech v Anglii.
Práce na kýlu 401, který byl určen Titaniku, začaly 31.března 1909. 31.května 1911, v den Olympic dokončil jízdní zkoušky a byl předán majitelům, byl spuštěn na vodu. Bylo naplá- nováno, že se Titanic vydá na svoji první plavbu v březnu 1912.Pak však přišla srážka Olym- piku s křižníkem Hawke, jež způsobila zpoždění dokončovacích prací na Titaniku, který byl teprve 2.dubna 1912 připraven absolvovat zkoušky způsobilosti. Ty byly na rozdíl od Olym- značně povrchní a zkrácené. Titanic, podobně jako jeho sestra, bez problémů prošel a ten- týž den vyplul do Sothamptonu, kde mu u velkého mola společnosti White Star Line uvolnil místo Olympic, jež jen několik hodin před tím odjel do New Yorku. Tam čekal jako domi- nanta přístavu na 10.duben, kdy se měl vydat na svoji první plavbu.
Titanic byl téměř identický se svojí jen o málo starší sestrou. Lodě se lišily jen v několika na první pohled přehlédnutelných detailech. Bylo to poněkud jiné uspořádání paluby B, dru- hé odshora. Zvenku se vnitřní rozdíly v rozmístění kabin jevily v nerovnoměrném uspořádání oken a částečně prosklenou zadní promenádou na Titaniku,zatímco Olympic měl okna rov- noměrná a zadní promenádu otevřenou. Další rozdíl byl v přední nástavbě na palubě C, kte- rá měla na Titaniku 16 a na Olympiku 14 kruhových oken. Ale nejmarkantnějším a zároveň nejtajemnějším rozdílem mezi oběma parníky byla přední část paluby A, po jejíž obou stra- nách vedly po celé délce původně otevřené promenády. Po zkušenostech z Olympiku do- poručil Ismay v případě Titaniku přední část promenády až zhruba do poloviny délky lodi zasklít velkými okny, které ji měly chránit proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Vznikla tak pověstná zimní zahrada, jeden z nejznámnějších fragmentů Titaniku. Podivný na ní byl fakt, že byla zhotovena zhruba ve stejné době, kdy se v Belfastu opravoval Olympic po sráž- ce s Hawkem, kdy bylo dokončení Titaniku v časovém skluzu. Táž úprava navíc nebyla pro- vedena nikdy později na Olympiku, přestože ten byl několikrát přestavován a k úpravě pro-
Třetí loď třídy "Olympic" se, alespoň podle dostupných informací, měla původně jmenovat Gigantic. Zřejmě v souvislsti s katastrofou Titaniku, kterému pompézní jméno příliš štěstí nepřineslo, byl její název změněn na střízlivější Britannic. S její stavbou se začalo na podzim roku 1912, spuštěna na vodu byla v únoru 1914 znovu jako největší loď světa. Její majitelé na ní však příliš nevydělali. Britannic nepřevezl jediného platícího zákazníka! Ihned po dokončení v listopadu 1915 byl britskou brannou mocí zabaven jako nemocniční loď a od prosince 1915 vozil zraněné britské vojáky z bojišť u Středozemního moře. Při pěti plavbách dovezla domů z války na 15 000 zraněných a nemocných mužů. Šestá plavba se však stala Britanniku o- sudnou. 21.listopadu, když se téměř prázdná vracela pro další "náklad" do Středomoří, naje- la v Egejském moři na německou minu (nebo byla možná zasažena torpédem, což je další možná varianta) a následný výbuch v uhelném bunkru způsobil lodi smrtelné poškození. Brita-
