Posádka Titaniku
kapitán Smith důstojníci radisté seznam posádky
INTRO Posádka pro lodě "třídy Olympic" čítala celkem téměř devět set lidí a dala se rozdělit na tři kategorie. Nejmenší bylo palubní oddělení, ve kterém bylo jen šedesát šest mužů. Ti se VLASTNÍCI starali o hladký chod lodi co se týče plavby, měli zodpovědnost za její bezpečnost, kurz a rychlost. Dále to bylo strojní oddělení se třista dvaceti pěti členy, kam patřili všichni, jež se SUPERLOĎ starali o chod strojů a obsluhovali kotle. Nejpočetnější bylo oddělení pro cestující, které čí- talo na pět set členů. Jejich povinností bylo starat se o pohodlí, stravu a zábavu více jak CESTUJÍCÍ dvou tisíc cestujících. Jejich práce se příliš nelišila od zamestnání v luxusním britském ho- telu. O tom, že White Star Line myslela skutečně na všechno svědčí i to, že své stálé mí- PLAVBA sto v posádce měli také čističi oken, maséři a ledaři. LEDOVEC Vrchním velitelem Titaniku byl kapitán Edward John Smith obvykle zvaný E.J. První plavba Titaniku měla být jeho posledním před odchodem do penze. Dalšími muži na můstku bylo KATASTROFA sedmero palubních důstojníků. Pod ně spadaly další členové posádky jako takové, kormi- delníci, pozorovatelé a námořníci. Velitelem strojního oddělení byl vrchní strojník inženýr SPASITEL Bell. Jemu podléhalo dalších dvacet dva strojníků, dále topiči, přidavači a mazači Oddělení pro cestující vedl lodní hospodář Herbert McElroy. Sem patřili všichni stevardi, číšníci, ku- VYŠETŘOVÁNÍ chaři a podobně. Ne všichni členové posádky však byli zaměstnanci White Star Line.Napří- klad radisté byli zaměstnanci radiotelekomunikační firmy Marconi, přestože byli zařazení HRDINOVÉ A PADOUŠI mezi námořníky. Obdobně tomu bylo také u zaměstnanců Pařížské restaurace, kteří byli zaměstnáni u firmy Messrs. Gatti, a ačkoli jsou uvedeni na seznamu posádky, ve skuteč- MÝTY A LEGENDY nosti do ní nepatřili. Naproti tomu lodní orchestr byl za posádku považován ač na seznamu nebyl. FILMY A LITERATURA Na těchto stránkách najdete rovněž kompletní seznam posádky, tak jak je uveden v archivu GALERIE společnosti White Star Line. Tento seznam však obsahuje celou řadu chyb a nepřesností, jak bylo zjištěno v souvislosti s vyšetřováním katastrofy. Přesto je však cenným dokumen- ODKAZY jež stojí za zveřejnění. MAILTOE.J. Smith se narodil roku 1850 v Hanley. Ve třinácti letech opustil školu a odešel do Liver- poolu, kde byl společností Gibson and Company přijat coby plavčík. Na moři strávil sedm- náct let jako řadový námořník, než ho společnost White Star Line v roce 1880 zaměstnala jako mladšího důstojníka. Po té ho už čekala jen velmi strmá kariéra.Již v roce 1887 byl po- výšen do funkce kapitána a byla mu svěřena první loď. V roce 1904 se stal komodorem spo- lečnosti a velel výhradně jejím vlajkovým lodím. Byly to postupně Baltic, Adriatic, Olympic a Titanic. Měl ženu Eleanoru a dceru Helenu. V roce 1912 byl E.J.Smith nejznámnějším a nejlépe placeným námořníkem plavící se Atlan- tikem. Těšil se naprosté důvěry svých zaměstnavatelů, přirozené autority podřízených a ob- divu cestujících. Hodně tomu napomáhal jeho vzhled.Kapitán Smith měl šedé vlasy, dobrác- ký obličej a šedivý plnovous. Nosil zlatem lemovanou čepici a dlouhý tmavomodrý kabát se
čtyřmi prýmky na rukávech a dvěma medailemi na prsou. Svým zjevem trochu připomínal prezidenta T.G.Masaryka. Druhý důstojník Titaniku Charles Herbert Lightoller o něm až do smrti tvrdil, že to byl nejlepší velitel, pod kterým kdy sloužil. Smith však nebyl až tak důvěryhodný, jak se věřilo a věří. Někdy měl přinejmenším podivné názory.V roce 1907 například při jistém rozhovoru tvrdil,že námořní technika dávno překona- la všechna rizika mořeplavby. Dále prohlásil, že si nedovede představit situaci, jež by mohla vésti ke ztrátěnových lodí "třídy Olympic". Na druhou stranu však vyjádřil nesouhlas s termí- nem "nepotopitelná loď a v souvislost s Olympikem řekl, že kdyby narazil na plovoucí vrak nebo ledovec ( ! ), který by způsobil poškození více vodotěsných komor, loď by se potopila. Zároveň však prohlásil tuto možnost jen za teoretickou.Smith byl i tak trochu hazardér. Ligh- toller s obdivem vzpomínal na způsob, jakým Smith manévroval v přístavec mezi mělčinami: "Odhadoval v plné rychlosti a s naprostou přesností vzdálenosti a loď se působením kormi- nakláněla z boku na bok, zatímco mezi jejími oběma konci a mělčinami byla vzdálenost jen několik stop." Není divu, že jsou známy nejméně tři případy, kdy Smith najel s lodí na mělči- nu. Mimo to byl na palubě Olympiku, když se srazil s Hawkem, i když ztratil list lodní vrtule. Zažil také několik požárů na moři. V roce 1912, ve věku šedesáti dvou let, se rozhodl odejít na odpočinek.Nakonec se však ne-
chal přemluvit E.J.Ismayem, aby po Olympiku vedl na první plavbě také Titanic. Smith svolil s tím, že už je to jeho definitivně poslední plavba do Ameriky a zpátky.Nicméně existuje do- mněnka, podle níž měl při první plavbě velet ještě Gigantiku. Avšak osud,ten nejvyšší režisér dějin rozhodl o tom, že Titanic byl skutečně poslední lodí E.J.Smithe. Paradoxně však způ- sobil, že jméno kapitána Smithe nebude nikdy zapomenuto. Vždyť kdo by si dnes na něj vzpomněl, kdyby Titanic přivedl zdárně do přístavu?
Palubnímu oddělení Titaniku velelo kromě kapitána Smitha sedm lodních důstojníků. Byli to vrchní důstojník Wilde, 1.důstojník Murdoch, 2.důstojník Lightoller, 3.důstoník Pitman, 4. důstojník Boxhall, 5.důstojník Lowe a 6.důstojník Moody. Původně mělo být uspořádání dů- stojníků trochu jiné. Jako 2. důstojník měl na lodi původně sloužit David Blair a Lightoller s Murdochem měli mít o příčku vyšší hodnost. V době, kdy loď kotvila v Southamptonu však projevil kapitán Smith přání, aby pod ním sloužil jako vrchní důstojník Wilde, kterého znal z Olympiku.Kvůli tomu musel Blair z lodi odejít a zbylí dva starší důstojníci klesli o jednu hod- nost. Z této výměny nebyl nikdo ze zůčastněných příliš nadšen. Blair napsal po odchodu z Titaniku sestře:"Je to skvělá loď a moc mě mrzí, že nebudu při její první plavbě."Také Wilde psal sestře: "Mám z lodi divný pocit. Pořád se mi nelíbí." Zatímco Blair své stanovisko brzy změnil, Wilde už k tomu příležitost neměl.
Vrchní důstojník Titaniku Henry Tighe Wilde náležel k veteránům White Star Line, měl její naprostou důvěru a sloužil výhradně v nejvyšších funkcích. Měl rovněž kapitánský patent, ale společnost ho využívala spíše jako vrchního důstojníka. Měl mnoho zkušeností z velikých lodí, zřejmě i proto si ho Smith vybral jako svého zástupce na Olympiku i Titaniku, přestože místo Titaniku by byl více potřebný na své původní lodi jako asistent nepříliš zkušenému ka- pitánovi Haddockovi.Také Wiliam McMaster Murdoch byl zkušeným důstojníkem.Na Titanic přišel původně jako vrchní důstojník a už se těšil na slíbené vedení vlastní lodi z pozice ka-. pitána. Pocházel ze staré námořnické rodiny a jeho bývalí nadřízení na něho vzpomínali ja- ko na jednoho z nejschopnějších důstojníků. Ani on se však již nedožil velení vlastní lodi.
2.důstojník Charles Herbert Lightoller byl neuvěřitelný dobrodruh a i mezi ostřílenými námoř- níky byl považován za tvrdého muže. Již ve třiadvaceti letech získal kapitánský patent. Zažil požár na moři, ztroskotání na pustém ostrově, v době zlaté horečky vozil zlatokopy na Aljaš- ku, v době búrské války se ostře postavil na stranu Búrů. Své sestře, která jej považovala za sebevraha, řekl, že "moře není natolik mokré, aby se v něm utopil". Měl pravdu, jako jediný starší důstojník katastrofu Titaniku přežil.V I.světové válce sloužil ve vojenském námořnictvu a získal hodnost fregatního kapitána.V roce 1940 se proslavil tím, že spolu se svým starším synem převezl na své dvacetimetrové jachtě 130 anglických vojáků z okupované Francie až do Anglie, přestože na ně po celou cestu útočila německá letadla. Jeho mladší syn, pilot RAF byl zabit v prvních dnech II.světové války. Lightoller zemřel 8.prosince 1952 ve věku 78 let. 3.důstojník Herbert john Pitman i 4. důstojník Joseph Grove Boxhall sloužili u White Star pá- tým rokem. Boxhall coby navigační důstojník spočetl v neděli 14.dubna 1912 poslední zná- mou pozici Titaniku neštěstí přežil a podobně jako Lightoller sloužil u vojenského námořnic- tva. Když 25.dubna 1967 zemřel, bylo jeho poslední přáním, aby byl jeho popel rozptýlen v pozici, kterou spočítal jako místo potopení Titaniku.Rovněž 5.důstojník Harold Godfrey Lowe
Velmi důležitou roli v příběhu Titaniku hrají radisté. Titanic byl po Olympiku teprve druhou lo- dí, která využívala služeb dvou radistů a zajišťovala tak nepřetržité radiové spojení. Na Tita- niku jimi byli Jack Philips a Harold Bride. Obsluhovali s výjimkou Olympiku nejvýkonnější radiostanici, která byla do té doby na obchodní lodi nainstalována. Její dosah byl i díky vy- soko se táhnoucím anténám 400 mil, v noci dokonce až 2000 mil. Staršímu radistovi Jacku Philipsovi bylo 25 let. U firmy Marconi Marine, pro kterou pracoval byl výborně zapsán a byl považová za jednoho z nejlepších radistů. V roce 1906 nastoupil po krátké praxi na poštovním úřadě na telegrafické učiliště v Liverpoolu, které absolvoval s
vynikajícím prospěchem. Poté nastoupil na moře, kde vystřídal celou řadu lodí,Teutonii, Lu- sitanii, Mauretanii a Oceaniku. Před nástupem na Titanic pracoval nějaký čas na stanici na západoirském pobřeží. Z návratu zpátky na moře a k tomu na Titanic měl obrovskou radost. Mladším radistou byl dvaadvacetiletý Harold Bride. I on prošel liverpoolským učilištěm a v roce 1911 začal sloužit na transatlantických parnících. Na Titanic přešel z Lusitanie. Phi- lips byl jeho velký kamarád a práci s ním považoval za Bride za veliké štěstí. Potopení Tita- niku na rozdíl od svého staršího kolegy za poněkud nevyjasněných okolností přežil.V průbě- hu vyšetřování se však projevil jako velmi neseriózní svědek. Své výpovědi často měnil, pos- kytoval poněkud zvláštní interview novinářům a vůbec se choval podivně. Je téměř jisté, že si
