Posádka Titaniku
				kapitán Smith     	      důstojníci		radisté               
						    seznam posádky


								
 INTRO  		  Posádka pro lodě "třídy Olympic" čítala celkem téměř devět set lidí a dala se rozdělit na tři
                          kategorie.  Nejmenší bylo palubní oddělení,  ve kterém bylo jen  šedesát šest mužů.  Ti se
 VLASTNÍCI		  starali o hladký chod lodi co se týče plavby,  měli zodpovědnost za její bezpečnost, kurz a
			  rychlost. Dále to bylo strojní oddělení se třista dvaceti pěti členy, kam patřili všichni, jež se
 SUPERLOĎ        	  starali o chod strojů a obsluhovali kotle. Nejpočetnější bylo oddělení pro cestující, které čí-
			  talo  na pět set členů.  Jejich povinností  bylo starat se o pohodlí,  stravu a zábavu více jak
 CESTUJÍCÍ		  dvou tisíc cestujících. Jejich práce se příliš nelišila od zamestnání v luxusním britském ho-
                          telu. O tom, že White Star Line myslela skutečně na všechno svědčí i to, že své stálé mí-
 PLAVBA                   sto v posádce měli také čističi oken, maséři a ledaři.
                           
 LEDOVEC                  Vrchním velitelem Titaniku byl kapitán Edward John Smith obvykle zvaný E.J. První plavba
                          Titaniku měla být jeho posledním před odchodem do penze. Dalšími muži na můstku bylo
 KATASTROFA               sedmero palubních důstojníků.  Pod ně spadaly další členové posádky jako takové, kormi-
			  delníci,  pozorovatelé a námořníci.  Velitelem strojního oddělení  byl vrchní strojník  inženýr
 SPASITEL                 Bell. Jemu podléhalo dalších dvacet dva strojníků, dále topiči, přidavači a mazači Oddělení
                                                    pro cestující vedl lodní hospodář Herbert McElroy. Sem patřili všichni stevardi,  číšníci, ku-
 VYŠETŘOVÁNÍ              chaři a podobně. Ne všichni členové posádky však byli zaměstnanci White Star Line.Napří-
                          klad radisté byli zaměstnanci radiotelekomunikační firmy Marconi,  přestože byli zařazení
 HRDINOVÉ A PADOUŠI       mezi námořníky. Obdobně tomu bylo také u zaměstnanců Pařížské restaurace,  kteří byli
                          zaměstnáni u firmy Messrs. Gatti, a ačkoli jsou uvedeni na seznamu posádky, ve skuteč-
 MÝTY A LEGENDY           nosti do ní nepatřili. Naproti tomu lodní orchestr byl za posádku považován ač na seznamu
                          nebyl.
 FILMY A LITERATURA        
			  Na těchto stránkách najdete rovněž kompletní seznam posádky, tak jak je uveden v archivu
 GALERIE                  společnosti White Star Line.  Tento seznam však obsahuje  celou řadu chyb a nepřesností,
                          jak bylo zjištěno v souvislosti s vyšetřováním katastrofy.  Přesto je však  cenným dokumen-
 ODKAZY                   jež stojí za zveřejnění.
                           
 MAILTO	 							 

           E.J. Smith se narodil roku 1850 v Hanley. Ve třinácti letech opustil školu a odešel do Liver-
           poolu, kde byl společností Gibson and Company přijat coby plavčík.  Na moři strávil  sedm-
           náct let jako řadový námořník, než ho společnost  White Star Line  v roce 1880 zaměstnala
           jako mladšího důstojníka. Po té ho už čekala jen velmi strmá kariéra.Již v roce 1887 byl po-
           výšen do funkce kapitána a byla mu svěřena první loď. V roce 1904 se stal komodorem spo-
           lečnosti a velel výhradně jejím vlajkovým lodím. Byly to postupně Baltic, Adriatic, Olympic a
           Titanic. Měl ženu Eleanoru a dceru Helenu.

	   V roce 1912 byl E.J.Smith nejznámnějším a nejlépe placeným námořníkem plavící se Atlan-
           tikem. Těšil se naprosté důvěry svých zaměstnavatelů, přirozené autority podřízených a ob-
			  divu cestujících. Hodně tomu napomáhal jeho vzhled.Kapitán Smith měl šedé vlasy, dobrác-
                          ký obličej a šedivý plnovous.  Nosil zlatem lemovanou čepici a dlouhý tmavomodrý kabát se
	   čtyřmi  prýmky  na rukávech a  dvěma medailemi  na prsou.  Svým zjevem trochu připomínal
           prezidenta T.G.Masaryka.  Druhý důstojník Titaniku  Charles Herbert Lightoller  o něm až do
           smrti tvrdil, že to byl nejlepší velitel, pod kterým kdy sloužil.
				
           Smith však nebyl až tak důvěryhodný,  jak se věřilo a věří. Někdy měl přinejmenším podivné
           názory.V roce 1907 například při jistém rozhovoru tvrdil,že námořní technika dávno překona-
           la všechna rizika mořeplavby. Dále prohlásil, že si nedovede představit situaci, jež by mohla
           vésti ke ztrátěnových lodí "třídy Olympic". Na druhou stranu však vyjádřil nesouhlas s termí-
           nem "nepotopitelná loď a v souvislost s Olympikem řekl,  že kdyby narazil  na plovoucí vrak
           nebo ledovec ( ! ),  který by způsobil poškození více vodotěsných komor, loď by se potopila.
			  Zároveň však prohlásil tuto možnost jen za teoretickou.Smith byl i tak trochu hazardér. Ligh-
			  toller s obdivem vzpomínal na způsob,  jakým Smith manévroval v přístavec mezi mělčinami:
			  "Odhadoval v plné rychlosti a  s naprostou přesností vzdálenosti a  loď se působením kormi-
			  nakláněla z boku na bok,  zatímco mezi jejími oběma konci a mělčinami byla vzdálenost jen
			  několik stop." Není divu, že jsou známy nejméně tři případy, kdy Smith najel s lodí na mělči-
			  nu. Mimo to byl na palubě Olympiku, když se srazil s Hawkem, i když ztratil list lodní vrtule.
			  Zažil také několik požárů na moři.

			  V roce 1912, ve věku šedesáti dvou let, se rozhodl odejít na odpočinek.Nakonec se však ne-

		chal přemluvit E.J.Ismayem,  aby po Olympiku vedl na první plavbě také Titanic. Smith svolil
		s tím, že už je to jeho definitivně poslední plavba do Ameriky a zpátky.Nicméně existuje do-
		mněnka, podle níž měl při první plavbě velet ještě Gigantiku. Avšak osud,ten nejvyšší režisér
		dějin rozhodl o tom,  že Titanic byl skutečně poslední lodí E.J.Smithe. Paradoxně však způ-
		sobil,  že jméno  kapitána Smithe nebude  nikdy zapomenuto. Vždyť kdo by si dnes  na něj
		vzpomněl, kdyby Titanic přivedl zdárně do přístavu?

								


	   Palubnímu oddělení Titaniku velelo kromě kapitána Smitha sedm lodních důstojníků. Byli to
	   vrchní důstojník Wilde,  1.důstojník Murdoch,  2.důstojník Lightoller,  3.důstoník Pitman,  4.
	   důstojník Boxhall, 5.důstojník Lowe a 6.důstojník Moody. Původně mělo být uspořádání dů-
	   stojníků trochu jiné.  Jako 2. důstojník měl na lodi původně sloužit David Blair a Lightoller s
           Murdochem měli mít o příčku vyšší hodnost. V době,  kdy loď kotvila v Southamptonu však
	   projevil kapitán Smith přání, aby pod ním sloužil jako vrchní důstojník Wilde, kterého znal z
	   Olympiku.Kvůli tomu musel Blair z lodi odejít a zbylí dva starší důstojníci klesli o jednu hod-
	   nost. Z této výměny nebyl nikdo ze zůčastněných příliš nadšen. Blair napsal po odchodu z
			  Titaniku sestře:"Je to skvělá loď a moc mě mrzí, že nebudu při její první plavbě."Také Wilde
			  psal sestře: "Mám z lodi divný pocit. Pořád se mi nelíbí." Zatímco Blair své stanovisko brzy
			  změnil, Wilde už k tomu příležitost neměl.

	   Vrchní důstojník Titaniku  Henry Tighe Wilde  náležel k veteránům White Star Line,  měl její
	   naprostou důvěru a sloužil výhradně v nejvyšších funkcích. Měl rovněž kapitánský patent, ale
	   společnost  ho využívala spíše  jako vrchního důstojníka.  Měl mnoho zkušeností z velikých
	   lodí, zřejmě i proto si ho Smith vybral jako svého zástupce na Olympiku i Titaniku, přestože
	   místo Titaniku by byl více potřebný na své původní lodi jako asistent nepříliš zkušenému ka-
	   pitánovi Haddockovi.Také Wiliam McMaster Murdoch byl zkušeným důstojníkem.Na Titanic
	   přišel původně jako vrchní důstojník a už se těšil na slíbené vedení vlastní lodi z pozice ka-.
	   pitána.  Pocházel ze staré námořnické rodiny a jeho bývalí nadřízení na něho vzpomínali ja-
			  ko na jednoho z nejschopnějších důstojníků. Ani on se však již nedožil velení vlastní lodi.

	   2.důstojník Charles Herbert Lightoller byl neuvěřitelný dobrodruh a i mezi ostřílenými námoř-
	   níky byl považován za tvrdého muže. Již ve třiadvaceti letech získal kapitánský patent. Zažil
	   požár na moři, ztroskotání na pustém ostrově, v době zlaté horečky vozil zlatokopy na Aljaš-
	   ku, v době búrské války se ostře postavil na stranu Búrů. Své sestře, která jej považovala za
	   sebevraha, řekl, že "moře není natolik mokré, aby se v něm utopil". Měl pravdu,  jako jediný
	   starší důstojník katastrofu Titaniku přežil.V I.světové válce sloužil ve vojenském námořnictvu
	   a získal hodnost fregatního kapitána.V roce 1940 se proslavil tím, že spolu se svým starším
	   synem převezl na své dvacetimetrové jachtě 130 anglických vojáků z okupované Francie až
	   do Anglie,  přestože na ně po celou cestu útočila německá letadla.  Jeho mladší syn,  pilot
			  RAF byl zabit v prvních dnech II.světové války. Lightoller zemřel 8.prosince 1952 ve věku 78
			  let.

			  3.důstojník Herbert john Pitman i 4. důstojník Joseph Grove Boxhall sloužili u White Star pá-
			  tým rokem. Boxhall coby navigační důstojník spočetl v neděli  14.dubna 1912  poslední zná-
			  mou pozici Titaniku neštěstí přežil a podobně jako Lightoller  sloužil u vojenského námořnic-
			  tva. Když 25.dubna 1967 zemřel,  bylo jeho poslední přáním,  aby byl jeho popel rozptýlen v
			  pozici, kterou spočítal jako místo potopení Titaniku.Rovněž 5.důstojník Harold Godfrey Lowe

		sloužil u vojenského námořnictva.Na Titanic přišel v 29-ti letech a Atlantic přeplouval poprvé.
		Měl vizáž mladého playboye, byl tmavovlasý, štíhlý a vysoký. Svoji obětavost prokázal nejen
		na palubě potápějícího se Titaniku, ale také za 2.světové války,  kdy nabídl svůj dům armádě
		a sám i přes zhoršující se zdravotní stav aktivně pracoval v domobraně.Zemřel v květnu 1944
		ve věku 61 let.  6.důstojník Titaniku James Pell Moody měl ze všech důstojníků Titaniku nej-
		méně zkušeností, když před tím sloužil jen na Oceaniku.
								


	   Velmi důležitou roli v příběhu Titaniku hrají radisté. Titanic byl po Olympiku teprve druhou lo-
	   dí, která využívala služeb dvou radistů a zajišťovala tak nepřetržité radiové spojení.  Na Tita-
	   niku jimi byli  Jack Philips a  Harold Bride.  Obsluhovali  s výjimkou Olympiku nejvýkonnější
	   radiostanici,  která byla do té doby na obchodní lodi nainstalována.  Její dosah byl i díky vy-
	   soko se táhnoucím anténám 400 mil, v noci dokonce až 2000 mil.

	   Staršímu radistovi Jacku Philipsovi bylo 25 let.  U firmy Marconi Marine, pro kterou pracoval
	   byl výborně zapsán a byl považová za jednoho z nejlepších radistů. V roce  1906  nastoupil
			  po krátké praxi na poštovním úřadě  na telegrafické učiliště v Liverpoolu,  které absolvoval s
	   vynikajícím prospěchem. Poté nastoupil na moře, kde vystřídal celou řadu lodí,Teutonii, Lu-
	   sitanii, Mauretanii a Oceaniku. Před nástupem na Titanic pracoval nějaký čas na stanici na
	   západoirském pobřeží. Z návratu zpátky na moře a k tomu na Titanic měl obrovskou radost.
			  
	   Mladším radistou byl  dvaadvacetiletý  Harold Bride.  I on prošel liverpoolským učilištěm a v
	   roce 1911 začal sloužit  na transatlantických parnících.  Na Titanic přešel z Lusitanie.  Phi-
	   lips byl jeho velký kamarád a práci s ním považoval za Bride za veliké štěstí. Potopení Tita-
	   niku na rozdíl od svého staršího kolegy za poněkud nevyjasněných okolností přežil.V průbě-
	   hu vyšetřování se však projevil jako velmi neseriózní svědek.  Své výpovědi často měnil, pos-
			  kytoval poněkud zvláštní interview novinářům a vůbec se choval podivně. Je téměř jisté, že si

		si svými  novinovými výpověďmi přivydělával.  Ještě záhadnější však je fakt,  že Bride krátce
		po neštěstí podal u firmy  Marconi výpověď a zmizel.  Jeho stopy zmizely v roce 1912, niko-
		mu z historiků se nepodařilo vypátrat o něm jedinou zmínku. Kam se ztatil a proč je dodnes
		jednou z mnoha záhad obklopující tragédii největšího parníku světa.