Plavba
vyplouváme plavba varování
Modrou stuhu za nejrychlejší cestu přes Atlantic. Na to by mu nestačila ani maximální rych- lost. Je však zřejmé, že zde byla snaha otestovat loď při co nejvyšší rychlosti a možná pře- konat Olympic. Přestože to Ismay později kategoricky popřel, je pravděpodobné, že za ne- ustálým zvyšováním rychlost stál on. Můžeme se však jen domnívat, zda tlačil na kapitána v osobním rozhovoru nebo k tomu stačila pouhá jeho přítomnost na palubě. Již krátce po vyplutí zjistily hlídky, že ve strážním koši na předním stožáru nejou dalekohle- dy. Upozornili na to 2.důstojníka Lightollera, který slíbil, že sjedná nápravu. Bylo to podivné, ještě při cestě do Southamptonu dalekohledy ve strážním koši byly. Pak záhadně zmizely. Nevěděl o nich ani Murdoch, na kterého se Lightoller také s problémem obrátil. Hledali da- lekohledy, kde mohli, ale nenašli je. 11.dubna dopoledne tak bylo hlídkám řečeno, že je do- dostanou později, a pozorovatelům nezbylo nic jiného, než se s tím smířit.Titanic tak získal
nečekaně ještě další primát. Byl pravděpodobně prvním parníkem na světě, který vyplul na oceán bez dalekohledů ve strážním koši. Řešení celého problému navíc bylo nečekaně jed- noduché. Celý zmatek vznikl s přesuny a výměnou starších důstojníků. Původní 2.důstojník Blair, který měl dalekohledy na starost, a který také věděl, kde jsou uložené, odešel z Tita- niku anž by o nich někomu řekl. Lightollera, který je potom nechal hledat prakticky po celé lodi bohužel nenapadlo, že by je mohl mít zahrabané kdesi ve své kabině, kterou po Blairo- vi zdědil. Plavba jinak probíhala poklidně a zcela dle předpokladů. Stroje pracovaly výborně a Titanic se bez nejmenších problémů řítil k New Yorku. Cestující všech tříd museli být s pohodlím skýtaným Titanikem maximálně spokojeni. Na palubách po celé dny koncertoval lodní or- chestr, počasí bylo nádherné, rozlehlé promenády, salóny a jidelny zněly veselými rozho- vory pasažérů. Palubní lehádka a křesla na člunové palubě i verandová kavárna byly stále zaplněné. Tak jako na každé velké lodi i na Titaniku probíhaly velké karetní bitvy v bridži a pockeru. Na zálibě v karetních hrách si zřídilo živnost několik profesionálních hráčů, kteří pendlovali Atlantikem tam a zpátky a vyhrávaly nemalé sumy v hazardu. Také na Titaniku byl minimálně jeden - Jay Yates cestující pod "pracovním" jménem Rogers. V tuto chvíli ještě netušil, na jak špatnou kartu vsadil. Také v neděl 14.dubna panovala na celé lodi příjemná a klidná atmosféra. Ranní bohosluž-
bu vedl sám kapitán Smith, který četl svým klidným a rozvážným hlasem modlitby a před- zpívával náboženské písně. Na některých lodích White Star bylo zvykem absolvovat po bo- hoslužbách krátké cvičení se záchrannými čluny. Na Titaniku ani před tím na Olympiku se však nekonalo. Kapitán Smith si byl zřejmě dobře vědom, že ve člunech není místo ani pro polovinu lidí na palubě a nechtěl tím zřejmě cestující "zbytečně" děsit. Počasí bylo i nadá- le jasné, moře stále velmi klidné. K večeru však začala rychle klesat teplota.
vrátil až večer. Máme tady jeden z důkazů, že posádka nebrala tato varování až tak moc vážně. Další zprávy o ledu a ledovcích následovaly až do večera.Telegrafista Philips přijal postupně zprávy z lodí Amerika, Californian a dalších.Všechny varovaly před ledovým polem a velkým množstvím rozsetých ledovců přímo v trase Titaniku.Navigační důstojník Boxhall spočetl, že se loď dostane do nebezpečné oblasti někdy kolem půlnoci z neděle na pondělí. Je až neu- věřitelné, že přes všechna tato varování loď stále zvyšovala rychlost až možná k nějakým dvaadvaceti uzlům. V neděli večer loď plula tak rychle, jako nikdy před tím. Další zvýšení rychlosti bylo naplánováno na pondělní dopoledne. Kapitán a důstojníci prostě brali výskyt ledu jako věc, která není při plavbě severním Atlantikem v této roční době nijak neobvyklá a nepřikládali jí žádný velký význam. Poslední telegrafické varování přijal Jack Phillips v 9.40 večer, v době když odesílal desítky soukromých vzkazů na mys Race, se kterým již mohl v noci navázat spojení. Varování po- cházelo z lodi Mesaba a oznamovalo led už doslova před přídí Titaniku. Phillips si závaž- nost tohoto sdělení zřejmě neuvědomil. Přijetí telegramu sice potvrdil, ale odložil ho stranou a pokračoval ve vysílání soukromých vzkazů. Depeše z Mesaby se tak nikdy nedostala na můstek. Můžeme se ovšem jen domnívat, zda by jí velitelé ignorovali jako všechny ostatní.
