Spasitel
Carpathia Kapitán Rostron Záchranná operace
New York
signál vyzývající ho, aby pokračoval, začal neformálně vysílat: "Jářku starouši! Víš, že máš na mysu Cod spoustu vzkazů?" Odpověď Cottamovi vyrazila dech:"CQD,připlujte okamžitě! Narazili jsme na led a potápíme se!" Následovala pozice a znovu kód pro tísňové volání. Šo- kovaný Cottam načmáral pozici na kus papíru a rozběhl se na můstek. Strážní důstojník Harold Dean okamžitě zburcoval kapitána Rostrona, který již spal ve své kabině. Rostron byl nenadálým probuzením značně vyveden z míry. Když však zjistil, co se děje, začal o- kamžitě jednat. Deana poslal, aby okamžitě otočil loď, Cottama nechal ověřit neuvěřitelnou zprávu, sám se spěšně oblékl a vydal se na můstek, aby sám převzal velení. Carpathii měla čekat dlouhá noc. Rostron bleskově spočítal kurz a pět minut po přijetí tís- ňového volání již byla Carpathia na cestě. Ihned byly posíleny čety v kotelnách i ve strojov- ně. Rostron nakázal odpojit všechny přístroje čerpající energii, které nebyly aktuálně potře- ba, včetně topení v kabinách. Výsledkem bylo, že Carpathia neuvěřitelně zrychlila. Kon- strukční rychlost 14 a půl uzlů se podařilo překročit, ač se loď celá chvěla, o tři uzly. Bylo třeba připravit ke spuštění záchranné čluny, otevřít všechny dveře v bocích lodi a připravit k nim světla, kladky a lana, spustit z nich provazové žebříky a připravit závěsné sedačky pro raněné a plátěné vaky pro děti. Stévardi dostali příkaz připravit loď pro přijetí více jak dvou
tisíc cestujících. Pro promrzlé trosečníky bylo třeba mít k dispozici lékařské ošetření a vel- ké množství horkých nápojů. Na příď postavil papitán zvláštní hlídku, jejímž jediným úkolem bylo pátrat po ledu. Čas od času se ma můstku objevil radista Cottam, který byl v neustálém spojení s Jackem Phillipsem, jenž v radiotelegrafické kabině Titaniku stále vyťukával zoufalé volání o pomoc, aby předal nejnovější informace. Zprávy, které přinášel, nebyly optimistické a mnoho členů posádky Carpathie napadlo, co se stane, když nedorazí včas. Poslední signál z Titaniku při- jal Cottam ve tři čtvrtě na dvě a dozvěděl se v něm, že voda již zaplavuje strojovnu. Pak se již Titanic neozval, a mužům na můstku Carpathie nezbylo než doufat, že jen z nedostatku energie. V 02:35, téměř hodinu po poslední zprávě z Titaniku, zpozorovali na obzoru před přídí Carpa- thie světlo zelené signální rakety. "Podívejte světlo," vykřikl vzrušeně Rostron, "ještě se drží nad hladinou!" Nikdo samozřejmě nemohl tušit, že je to raketa vystřelená ze záchranného člunu 4.důstojníkem Boxhallem. Všem to vlilo novou naději. Carpathia se již pomalu blížila k
pozici, kde by měly být jeho signály vidět. Rostron nakázal střílet rakety. Jenže Tiatnic se nikde neobjevoval. V 03:35 byla Carpathia na místě.Tady by už Titanic museli vidět. I největ- ší optimisté začali ztrácet naději. Začalo se rozednívat a Carpathia zastavila stroje. Teď už se dalo jen čekat. Ve čtyři hodiny se objevila další raketa. Teď již bylo jasné, že musela být vystřelena ze záchranného člunu. V mizející tmě se pomalu objevovaly jeho obrysy. Byl to pohotovostní kutr číslo 2, který také za deset minut jako první připlul ke Carpathii. V 04:10 začala Elizabeth Allenová jako první šplhat po provazovém žebříku na palubu, kde ji zachytil do náruče hospodář Brown. Na jeho otázku, co je s Titanikem, žena odpověděla, že se potopil. O deset minut později se na můstku hlásil velitel člunu 4.důstojník Boxhall. "Kde
je Titanic?" zeptal se ho Rostron. "Není," odpověděl Boxhall,"potopil se ve dvě dvacet ráno." "A kolik lidí zůstalo na palubě?" "Sta a sta," řekl zlomeným hlasem Boxhall. "Snad tisíc! "Možná i víc!" Teprve teď dolehla na všechny děsivá realita. Nebyl však čas na marnou lítost. Ve stále jasnějším světle nového dne se objevil pohled beroucí dech. Kolem dokola se táhlo nepřerušované ledové pole, nad nímž se tyčilo množství ledových hor. Táhly se kam až oko pohlédlo. A mezi nimi se ke Carpathii tiše proplétaly bílé záchranné čluny ztracené lodi.
Kapitán Rostron se po krátkém váhání rozhodl odjet se svojí lodí zpátky do New Yorku,který byl v tuto chvíli kromě Halifaxu nejbližší přístav. V 09:10 zanechala Carpathia marného hle- dání a nabrala kurz na New York. Chvíli potom přišla nabídka Olympiku na převzetí zachrá- něných trosečníků. Rostrona sice vyděsila představa, že by se trosečníci měli stěhovat na loď, která jim do všech detailů připomene ztracený Titanic, musel však své rozhodnutí kon- zultovat s Ismayem. Ten se během oné noci proměnil v lidskou trosku. Zestárl snad o deset let, vlasy mu zešedivěly.Bez námitek souhlasil s kapitánovým názorem a vzkázal Olympiku, aby se držel z dohledu. Konečný počet zachráněných, budeme-li věřit kapitánu Rostronovi a oficiální verzi vyšetřová- ní, byl 705 osob. V dopoledních hodinách 15.dubna zemřel na palubě Carpathie jeden z tro- sečníků, kterému už nebylo pomoci. Znamenalo to, že na dlouhou dobu největší námořní katastrofu přežila jen asi třetina cestujících, které nyní Carpathia vezla tam, kam měli pů- vodně namířeno, do New Yorku.Ještě během pondělí byl z lodi odvysílán předběžný seznam zachráněných. Naprosto vyčerpaného Cottama musel v odpoledních hodinách vystřídat za- chráněný Bride s omrznutýma nohama. Oba dva potom až do středy večer neustále vysíla- li nové informace o zkáze Titaniku i soukromé vzkazy prominentních osob. Kolem proslulé Sochy svobody proplula Carpathia za husté mlhy a deště ve středu ve 20.30.
