Vyšetřování
Americká vyšetřovací komise Britský Soudní dvůr
na pomoc. Celkově však celé vyšetřování vyznělo značně amatérsky, příliš světla do tragé- die nepřineslo a mnohými bylo chápani jen jako kamufláž a cílené využití situace k útokům proti Britům. Zejména na druhé straně Atlantiku bylo toto vyšetřování důrazně odsouzeno. Britové ho chá- pali jako popření vlastní suverenity a upozorňovali na to,že loď byla jejich a potopila se v me- zinárodních vodách. K vyšetřování na půdě Spojených států spojeném navíc s násilným za- držováním britských poddaných tak nebyl žádný důvod.Když se navíc jednoho dne roznesla zpráva, že se Ismay pod tlakem událostí v Americe zastřelil, neznalo fozořčení Angličanů mezí. Velká Británie americké vyšetřování také nikdy neuznala. Na druhou stranu je ovšem
třeba uznat, že americké vyšetřování bylo i ku prospěchu. Například ještě během vyšetřování došlo k posunu lodních tras více na jih (i když můžeme polemizovat, zda to bylo zásluhou komise), Ismay vydal s okamžito platností příkaz, aby všechny lodě jeho společnosti měly na palubě dostatečný počet záchranných člunů. Bylo rovněž přikázáno zajistit na všech lo- dích stálé rádiové spojení a naopak přísně zakázáno používat světlice k jiným účelům než je tísňová signalizace.
Britské vyšetřování, které začalo formálně 23.dubna 1912, mělo úplně jiný trend.Nešlo o otá- zku určení viny nebo náhrady škody, nebyl to trestní ani civilní soud. Soudní dvůr předložil dvacet šest otázek, jež měly najít odpovědi zejména na to, kolik lidí se vlastně nešťastnou plavilo,co bylo příčinou nehody a jaké úpravy jsou nutné v zákonech o plavbě na moři. Komi- se byla složená z pěti námořních odborníků a předsedajícího komisaře lorda Mersey z Tox- tethu. První zasedání se konalo 2.května 1912. Během téměř tří měsíců vyšetřování bylo vyslechnuto celkem devadesát šest svědků. Za- jímavé však bylo, že z cestujících Titaniku vystoupili, a to ještě na vlastní žádost, jen man- želé Duff Gordonovi. Závěrečná zpráva byla vydána 30. července 1912 a bylo v ní řečeno jen to, že ke ztroskotání lodi došlo v důsledku srážky s ledovcem za nepřiměřené rychlosti, kte- rou plula. V sedmdesátistránkové příloze potom byla v osmi oddílech celá katastrofa roze- brána podrobněji.White Star Line v ní sice nebyla zbavena přímé odpovědnosti,nicméně bylo
konstatováno něco v tom smyslu, že k neštěstí došlo vinou několika těžko předvídatelných skutečností. Říkalo se, že lord Mersey má snahu postavit celé vyšetřování tak, aby z něj vyšlo námořnic- tvo Jeho Veličenstva co nejlépe. A je pravdou, že tomu leccos nasvědčovalo. Po celou dobu vyšetřování celá vyšetřovací komise několikrát manipulovala svědeckými výpověďmi, upravo- vala si je k obrazu svému a nebo kladla otázky, směřující k potřebným odpovědím. Příkla- dem budiž výpovědi obou pozorovatelů, kteří byli v okamžiku srážky ve strážním koši. Flet i Lee potvrdili, že ledovec byl zahalen v kouřmu, které se před lodí objevilo asi deset minut před kolizí. Lord však žádnému z nich neuvěřil a ve své zprávě uvedl, že kouřmo nebylo. Ob- dobným způsobem nevzal v úvahu výpovědi jiných svědků, aby si mohl vyrobit vlastního o- bětního beránka - kapitána Lorda z Californianu.
