Hrdinové a padouši
			    		Californian
			    	  	 
								

 INTRO  		  Jako u všech podobných událostí,i v případě Titaniku si společnost brzy rozdělila aktéry dra-
                   	  matu na hrdiny a padouchy.  Vše je o to zajímavější,  že leckdo z příběhu největší lodi světa
 VLASTNÍCI	          stojí na obou stranách a je čistě věcí interpretace a subjektivního názoru,jak to budeme chá-
			  pat.  Asi nejkontraverznější postavou je v tomto ohledu kapitán Smith.  Zkušený mořský vlk,
 SUPERLOĎ        	  ač opakovaně varován, střemhlavě a nezodpovědně hnal svoji loď do nebezpečí. Výsledkem
			  byla srážka s ledovcem,  smrt patnácti set lidí  a  finanční škoda  způsobnená ztátou úplně
 POSÁDKA		  nové lodi (ač to zní poněkud cynicky, je to pravda). Následně kapitán dopustil, aby loď opu-
                	  stily poloprázdné čluny, přestože musel vědět, že i plně vytížené pojmou jen polovinu pasa-
 CESTUJÍCÍ  		  žérů. Logicky vzato, není jediný důvod, proč brát kapitána Smithe jako hrdinu. Ovšem histo-
         		  rie ho připomíná (nikoli neprávem) jako člověka zdrceného rozsahem škody, který si uvědo- 
 PLAVBA 		  moval svoji vinu, který ani na okamžim nepomyslel na vlastní záchranu, který odmítl vestu a
             		  statečně setrval na kapitánské můstku až do tragického konce. Již v roce 1914 byl Smithovi
 LEDOVEC  		  vystavěn ve městě Lichfield pomník,na jehož stavbu přispěl mimo jiné i bratranec J.J.Astora.
			  
 KATASTROFA       	  Obdobně působí i hrdinství několika důstojníků, kteří spustili i poslední záchranné čluny ra-
                                	  ději poloprázdné než by do nich pustili muže z řad cestujících (Lightoller), ohrožovali pistolí
 SPASITEL    	  	  nebo  dokonce stříleli  po pasažérech třetí třídy  (Lowe,  Lightoller),  i když lze polemizovat,
                  	  zda to bylo v zájmu pokračování záchranných prací nutné, nebo dalších členů posádky, kte-
 VYŠETŘOVÁNÍ       	  ří se báli v nedostatečně naplněných člunech vrátit na pomoc ve vodě umírajícím spolucestu-
                          jícím (Hitchens).  Čisté svědomí určitě nemá ani Bride,  který sice společně s Phillipsem do
 MÝTY A LEGENDY 	  poslední chvíle zůstal v radiotelegrafické kabině  a  zachránil se víceméně zázrakem na pře-
 			  vráceném skládacím člunu,  ale ještě před tím podle vlastního přiznání  umlátil trubkou prav-
 FILMY A LITERATURA       děpodobně k smrti topiče, který se mu pokusil sebrat záchrannou vestu.
		          
 GALERIE                  Jednoznačným hrdinou tragédie byl kapitán Rostron z Carpathie,který nehledě na vlastní ne-
                          bezpečí spěchal postižené lodi na pomoc. Hrdiny se stali strojníci Titaniku, kteří do jednoho
 ODKAZY         	  zahynuli a kteří zůstali na svých místech  hluboko v podpalubí i v době,  kdy byli jiní členové
                          posádky formálně propuštěni. Díky nim napříkla do poslední chvíle svítila světla, což značně
 MAILTO	 		  zjednodušilo záchranné práce. Hold si nesporně zaslouží lodní orchestr, který do posledních
		 	  okamžiků hrál, aniž pomyslel na svoji záchranu. Je úplně jedno, co hrál, ale i díky nim vládla
			  při evakuaci klidná atmosféra bez větších náznaků paniky.  Hrdinové byli cestující všech tříd,
			  kteří bez mrknutí oka přijali svůj osud a přenechali místa v záchranných člunech jiným.
			
			  Naopak mezi padouchy byli ihned po neštěstí zařazeni manželé Duff Gordonovi, kteří odpluli
			  v záchranném člunu s dalšími třemi cestujícími  a  sedmi členy posádky,  ale také se svými
			  zavazadly. Možnost návratu mezi topící se masu potom sir Cosmo kategoricky zamítl a při
			  té příležitosti nabídl členům posádky ze svého člunu příspěvek na ztracenou výstroj. Padou-
			  chem byl J.Bruce Ismay,  jemuž nebylo vyčítáno ani tak to,  že jeho loď vyplula na oceán s
		nedostatečným počtem záchranných člunů,  jako spíš fakt,  že nenašel dost odvahy zůstat
		po boku kapitána a Thomase Andrewse na Titaniku. A taky neprokázaná možnost, že opa-
		kovaně naléhal na kapitána a nutil ho stále zvyšovat rychlost. Za padouchy označili hrdí An-
		gličané Italy,kteří se jako zvěř vrhali na záchranné čluny a "stateční" důstojníci je museli za-
		hnat revolvery. Ale za největšího padoucha vůbec byl naprosto nesmyslně označen Stanley
		Lord z lodi Californian.


								

     Californian byl asi 140 metrů dlouhý  a  17 metrů široký jednokomínový parník postavený ro-
     ku 1902 pro společnost Leyland Line. Sloužil jako nákladní loď, ale měl i oprávnění převážet
     47 cestujících.  5.dubna 1912  odplula loď  z Liverpoolu prázdná,  jen s padesátičlennou po-
     sádkou. V té době Californianu velel pětatřicetiletý kapitán Stanley Lord. 14.dubna večer se
     Californian dostal k ledovému poli, ve kterém měl jen o pár hodin později zmizet Titanic. Asi
			  ve 22.20 rozhodl kapitán Lord,  že nemá smysl prodírat se ledovým polem, a nechal zastavit
			  stroje. Ještě než odešel spát, nařídil radistovi, aby to oznámil okolním lodím.  Mladý radista
			  Evans při té příležitosti sdělil kapitánovi,že někde blízko slyší Titanic, kterému se také ihned
			  pokusil předat varování před ledem.  Sotva začal vysílat,  vynadal mu Phillips,  že mu ruší si-
			  gnál  a  pokračoval ve vysílání soukromých telegramů na pevninu.  Evans ještě chvíli poslou-
			  chal jeho vysílání a asi ve 23.30 šel spát.Zhruba v té době viděli na můstku Californianu svět-
			  la neznámé lodi plující od východu.  Z lodi bylo vidět jedno světlo na stěžni,  červené poziční
			  světlo a dvě nezřetelná světla na palubě. Podle toho muži na Californianu usoudili, že se jed-
			  ná o malý nákladní parník, menší než Californian. Neznámá loď kolem 23.40 zastavila.

      Stejně jako Titanic i Californian se s neznámou lodí pokusil spojit pomocí  Morseovy lampy.
      Také neúspěšně.  Kolem 0.45 zahlédl službu konající důstojník Stone nad palubou oné lodi
      záblesk světla.  Původně se domníval, že se jedná o padající hvězdu, ale když za chvíli uvi-
      děl další světlo, došlo mu, že jde o rakety.  Nic však nenasvědčovalo tomu, že jsou stříleny
      z oné neznámé lodi,  naopak Stone měl pocit, že vyletují značný kus za parníkem. V 1.15,
      když mezi tím viděl několik dalších raket, vzbudil Stone kapitána a celou věc mu ohlásil.Do-
      stal příkaz pokusit se znovu o spojení Morseovou lampou a zjistit, co se děje. Někdy kolem
			  druhé hodiny se dala neznámá loď znovu do pohybu a rychle odplula.

			  Kolem čtvrté ráno vystřídal Stonea 1.důstojník Stewart, a když se dozvěděl o raketách, při-
			  kázal vzbudit radistu.  Teprve teď se na Californianu dozvěděli  o tísňovém volání z Titaniku.
			  Byl vzbuzen kapitán a Californian se ihned vydal na pomoc. Na místě nehody však kolem 8.
			  ráno nalezli jen Carpathii sbírající trosečníky. Californian zůstal na místě neštěstí asi 2 hodi-
			  ny, kdy marně pátral po tělech obětí.  Pak se vydal do svého  cílového přístavu do Bostonu,
			  kde 18.dubna bezpečně přistál.
			
	 Teprve po týdnu, kdy již bylo v New Yorku v plném proudu vyšetřování, požádal nějaký novi-
	 nář kapitána Lorda o rozhovor, neboť se dozvěděl, že jeho loď byla mezi těmi, které připluly
	 na pomoc.  V rozhovoru se kapitán Lord neopatrně zmínil o tom,  že jeho loď byla vzdálená
	 kolem 20-ti mil od Titaniku a mohla tudíž, kdyby se o nehodě včas dozvěděla, všechny ces-
	 tující na jeho palubě zachránit.  O den později vyšel  v jiných novinách rozhovor s plavčíkem
	 Californianu Ernestem Gillem rozhovor,ve kterém tvrdil, že viděl světla Titaniku. Jaký byl jeho
	 honorář za rozhovor, se můžem jen dohadovat. A s kapitánem Lordem to začalo jít z kopce.
	 Lord byl brzy pozván  před americký senát,  kde se přiznal,  že mu byla z můstku hlášená 
	 zpozorovaná světlice. To jediné, spolu s Gillovo značně nepřesnou a rozporuplnou výpovědí,
	 stačilo k tomu, aby byl kapitán Lord obviněn, že ignoroval tísňové signály jiné lodi. Obdobně,
			  ne-li ještě hůře,se k Lordovi chovala komise lorda Merseye. Byl označen za největšího viníka
			  smrti více jak 1500 lidí a dokonce se objevil požadavek, aby byl postaven před trestní soud.

			  To, že byl kapitán Lord obviněn neprávem, je však zcela zřejmé.  Gillova výpověď byla velmi
			  nepřesná, pavčík tvrdil,  že viděl plující Titanic 16 minut potom, co se prokazatelně zastavil.
			  Nikdo se také nepozastavil nad tím, jak mohl tak jasně vidět loď, o které tvrdil,že byla vzdá-
			  lená 10 mil. Californian i Titanic signalizovali Morseovou lampou, zdá se být vyloučené, aby
			  ani na jediné lodi nezpozorovali odpověď. Z Titaniku pozorovali světla velmi malého parníku,
			  který navíc kolem druhé ráno odplul. Californian se až do pěti do rána prokazatelně nepohy-
			  boval.  Světlice zpozorované na Californianu sice pravděpodobně pocházely z Titaniku,  mu-
			  sely však být vystřeleny z daleko větší vzdálenosti, protože nebyla slyšet jejich exploze.

			  Kapitán Lord byl vždy znám jako čestný člověk. Konečně, kdyby nebyl, nikdy by se nezmí-
			  nil, že mohl někoho z Titaniku zachránit, a na Californian by se možná nikdy nepřišlo. Kdy-
			  by skutečně cítil vinu za to, že svojí neschopností připravil o život 1500 lidí, těžko by sloužil
		na moři dalších patnáct let ve funkci kapitána. Naopak, do konce života, tvrdil, že je nevinen,
		a vždy se choval spíše jako člověk, kterému bylo ublíženo. Můžeme říci, že Lord selhal v je-
		diné věci. Když se dozvěděl o raketách,které se daly považovat za nouzové, měl neprodleně
		probudit radistu. Bohužel ho to v rozespalosti a v době,  kdy věděl jen o jediné raketě, nena-
		padlo. Budiž mu útěchou, že v době, kdy mu bylo o raketách řečeno,  už stejně nemohl při-
		plout k Titaniku dřív, než se potopil.