Mýty a legendy

			    				    	  	
								

 INTRO  		  Záhadami a nejastnostmi opřededená  tragédie dala vzniknout  mnoha legendám  a mýtům,
                   	  jež se dodnes v souvislost s Titanikem vyprávějí.  Některé jsou pravdivé,  některé ne, mnohé
 VLASTNÍCI	          z nich se opakují ve filmových i knižních zpracováních příběhu nešťastné lodi. Pojďme si teď
			  ve stručnosti některé z nich rozebrat.
 SUPERLOĎ        	  
			  Titanic je často vnímán jako jakýsi vrtoch tehdejší doby a zázrak techniky.  Je to pravda jen
 POSÁDKA		  částečně. Titanic byl svého času sice největší lodí,  nicméně vznikl přirozeným vývojem ná-
                	  mořní dopravy a je téměř jisté, že nebýt následného válečného konfliktu a celospolečenské
 CESTUJÍCÍ  		  krize spojené s úpadkem transatlantické plavby, byl by brzy překonán. Nebyl ani osamělou
         		  hvězdou,  nýbrž jen jednou lodí z tříčlenné flotily.  Rovněž není pravda,  že se Titanic snažil
 PLAVBA 		  získat Modrou stuhu za nejrychlejší plavbu přes Atlantik.  Nebyl nikdy konstruován k tomu,
             		  aby trhal rychlostní rekordy. Je ovšem možné, že se snažil překonat čas Olympiku a zcela
 LEDOVEC  		  určitě plul velmi rychle.Není však prokázáno,že k tomu kapitána Smithe nutil J.Bruce Ismay.
			  
 KATASTROFA       	  Ohledně srážky  a  následné škody se říká,  že kdyby se  parník nesnažil  ledovci vyhnout,
                                	  při čelním nárazu by se nejspíš nepotopil. To je naopak téměř jistě pravda. Trup byl konstru-
 SPASITEL    	  	  ován tak, aby právě čelní náraz vydržel. Pokud by Murdoch s lodí nemanévroval, došlo by k
                  	  poškození maximálně dvou předních komor a Titanic by se udržel bez problémů na hladině.
 VYŠETŘOVÁNÍ       	  Ovšem není pravda,že při srážce s ledovcem byl trup lodi rozerván po celé své délce. Při ta-
                          takovém rozsahu poškození by se loď potopila během několika minut,  když by se před tím
 HRDINOVÉ A PADOUŠI 	  zřejmě položila na bok. V takovém případě, by nehodu nepřežil asi vůbec nikdo.
 			  
 FILMY A LITERATURA       Je rovněž pravdou, že posádka nikdy neřekla cestujícím, že se loď opravdu potápí. Strach z
		          paniky byl tak velký,  že i Thomas Andrews velmi vážil, komu co říci.  Mnoho cestujících se
 GALERIE                  proto cítilo bezpečnější na potápějící se lodi, než v záchranném člunu. A ti, co do člunů na-
                          stoupili, věřili, že jde jen o bezpečnostní opatření, a oni se po vyjasnění situace vrátí zpátky
 ODKAZY         	  na palubu. Mnoho svědků rovněž potvrdilo, že cestující třetí třídy hráli s ulomenými kusy le-
                          du spadlými na palubu fotbal. Naopak si nikdo nevzpomínal, že by těsně před srážkou kde-
 MAILTO	 		  koli na palubě probíhala zábava s tancem.

			  Nepravděpodobné se zdá rovněž to, že by kapitán Smith nabádal členy posádky nebo poz-
			  ději dokonce cestující,  aby se chovali jako Angličané.  Je však jisté,  že po dobu potápění
			  hrál na palubě lodní orchestr. O jeho poslední skladbě se však vedou spory. Všeobecně při-
			  jímaná verze, že to byla náboženská píseň  Blíž k tobě, Bože můj,  se sice více hodí k dra-
			  matičnosti katastrofy, nebude však nejspíš pravdivá.  Více důvěryhodných svědků,  z nichž
			  někteří byli na lodi až do úplného konce, vzpomínalo spíše na episkopální hymnus Podzim.

	   Dohady, že cestující první a druhé třídy dostali přednost před svými kolegy z podpalubí, jsou
	   rovněž velmi časté.  Je potvrzeno,  že mužům bylo skutečně bráněno ve vstupu na člunovou
	   palubu až do druhé hodiny ranní. Naopak ženy tam byly odváděny a nebylo jim ani bráněno
	   v nástupu do člunů.  Je ovšem pravda, že mnoho z nich odmítlo opustit své muže i skromný
	   majetek, který se vesměs nacházel na palubě lodi.Určitě lépe se Titanic opouštělo těm, kte-
	   ří na něm svůj majetek neměli.  Rovněž konstrukce lodi  cestující třetí třídy znevýhodňovala.
	   Není ale možné říci,že obě vyšší třídy byly posádkou zvýhodňovány. Stejně tak se nikdy ne-
	   prokázalo, že by důstojníci stříleli do pasažérů. Na palubě Titaniku podle svědků došlo jen k
	   několika varovným výstřelům.

			  Samostatnou kapitolou by mohly být příběhy o smrti významných osob.Několika svědky by-
			  lo potvrzeno, že Isidor Straus odmítl nabídnuté místo ve člunu a spolu se svojí ženou zůstali
      na palubě.  Také smrt Benjamina Gugenheima,  který se krátce před koncem oblékl do nej-
      lepších šatů  a  vzkázal ženě,  která ho čekala v New Yorku,  že zemřel jako gentleman,  je
      na základě svědectví prokazatelná. Částečně pravdivá je také historka,že tělo J.J.Astora by-
      lo identifikováno na základě vysoké finanční hotovosti v kapse saka. Kromě toho přispěl k i-
      dentifikaci také diamantový prsten na ruce mrtvého  a  iniciály J.J.A. na vnitřní straně límce.
      Tělo multimilionáře bylo jinak zcela rozdrceno a pokryto vrstvou sazí, se vší určitostí po pá-
      du jednoho z komínů.

		O kapitánu Smithovi se vypráví, že plaval s dítětem v náručí k záchrannému člunu, do které-
		ho potom odmítl nastoupit.  Nebo také to, že se těsně před potopením na můstku zastřelil,
		možná i s vrchním důstojníkem Wildem a 1.důstojníkem Murdochem. Ale nejpravděpodob-
		nější je varianta, že byli všichni tři smeteni mohutnou vlnou, ktrerá se kolem čtvrt na tři pře-
		lila přes přední část člunové paluby. Starší radista Jack Phillips byl údajně mezi těmi, kteří
		nepřežili noc na převráceném záchranném člunu B, potvrzeno to však nikdy nebylo.